Postel

Malcolm seděl za pultem a četl si noviny, když přijela zelená dodávka. Řidič vešel dovnitř a řekl: "Minulý čtvrtek jsem si tady koupil postel. Chci ji vrátit."
"Odpusťte," řekl Malcolm, "ale tohle je obchod s použitým zbožím. Nevztahuje se na ně záruka, víte."
Z: "To mě nezajímá. Tahle postel se chová moc divně. Vždycky, když jdu spát, vysune se z ní dole ruka a chytí mě za nohu."
M: "Možná, že si z vás někdo dělá legraci."
Z: "To sotva. Bydlím v bytě sám."
M: "HM...A zkusil jste někdy nechat rozsvíceno, dokud nevlezete pod peřinu?"
Z: "Co???? No děláte si ze mě legraci, nebo co? Já na duchy nevěřím. A i kdyby nějací byli, tak u mě sotva, protože ten dům je úplně nový."
Malcolm se zákazníkem dovlekli postel do obchodu a Malcolm z ní sundal matrace. Pak si ji prohlížel shora i zdola.
M: "Nevidím na té posteli nic divného. Ostatně, při nákupu jste si ji mohl vyzkoušet."
Z: "Nechci ji. Vraťte mi peníze, nebo mi za ni dejte nějakou jinou."
M: "No, mohu ji od vás samozřejmě zase koupit. Ovšem za nižší cenu."
...
Malcolm vytočil číslo, které našel v záznamech. Ozvala se paní Urbanová.
U: "Prosím?"
M: "Tady Bytbazar." Promiňte, ale asi před půl rokem jste nám prodali postel."
U: "Ano. Co se stalo? Nemůžete ji prodat?"
M: "No, vlastně nám ji už vrátil čtvrtý zákazník. Ale nebojte se, nechci vám ji vnutit zpátky. Jen bych rád věděl, jestli jste s ní neměli nějaké potíže?"
U: "No, po čase se většinou rozvikle a je třeba ji trošku spravit. Ale jinak je funkční, pokud vím. Proč?"
M: "Proč jste ji tedy vlastně prodávali?"
U: "Prodali jsme vám přece všechen nábytek z dětského pokoje. Předělávali jsme ho na pokoj pro hosty."
M: "Cože! V té posteli tedy spávalo dítě?"
U: "No, dítě, teď už je samozřejmě vdaná, proto jsme ten pokoj taky přestavovali."
M: "Ale spávala v ní jako dítě?"
U: "To ano..."
M: "Aha, už je mi to jasné. Promiňte, že jsem obtěžoval."